Historie knihovny

Počátky knihovnictví v Hlučíně

První zmínky o knihovnictví v Hlučíně jsou z doby před více než 170 lety.
V časopise Květy z r. 1842 byl uveřejněn dopis tohoto znění:

„V Hulčině dne 26ho února 1842.
V Hulčině založil sem školní knihovnu, která nyní 180 čísel samých českých knih počítá; čtenářův jest v zimě okolo 30, v létě jenom okolo 10. Na týden se platí paták, což jest čtvrtina zdejšího českého a za vytržené peníze se nové knihy zase kupují“,
píše Cyprián Lelek A.V. Šemberovi (originál uložen v Šemberově pozůstalosti v městském muzeu ve Vysokém Mýtě).

Tvrdý Bismarkův Kulturkampf sledoval od r. 1872 na Hlučínsku jediný cíl – naučit hlučínský lid mluvit a psát jen německy. Plných 130 let od r. 1742 se hlučínský lid poněmčit nepodařilo. Do tohoto boje se zapojovala především škola a kniha. Všechny moravské knihovny, které se ještě na školách od r. 1848 udržely, byly najednou odstraněny. Českou knihu vystřídal a zastupoval mezi hlučínským lidem již jen kalendář. Do té doby spadá také zavedení latinky v českých knihách a časopisech. To byla poslední rána pro českou knihu na Hlučínsku za pruské vlády. České knihy psané švabachem lid rád četl, latinku číst neuměl.

20. století

Za zničené moravské školní a farní knihovny organizovala pruská vláda systém krajských a obvodních knihoven. Knihovny jsou stále více germanizovány. Stálá knihovna v Hlučíně tehdy obsahovala 1 481 svazků německých knih. Nejvíce knihoven vzniklo kolem roku 1905. Před záborem Hlučínska Československou republikou byly německé knihovny staženy do Ratiboře.
Republika začala s organizací veřejných obecních knihoven na Hlučínsku na základě knihovnického zákona z r. 1919. Knihovny na Hlučínsku zakládala Matice opavská, která knihovnám rozesílala početné knižní dary. V roce 1937 zahájila činnost nově zřízená Státní obvodová knihovna dr. Riegra v Hlučíně. Knihovna byla přemístěna do vlastních místností a byla otevřena 2x týdně. Za okupace v roce 1938 prohlásili Němci Hlučínsko za součást Říše a obyvatele za říšské občany. České veřejné obecní knihovny byly zrušeny, knihy odvezeny a zničeny. Němci umístili knihovny většinou ve školách, svěřili je učitelstvu a naplnili nacistickou literaturou. Po osvobození byl fond knihovny naplňován z darů jednotlivců i nakladatelství.

V poválečné historii byla knihovna profesionalizována, působila jako okresní knihovna a zabezpečovala putovní soubory knih pro ostatní knihovny Hlučínska.V 60. letech se přestěhovala do jedné z nejstarších budov na hlučínském náměstí, nad dnešní pivnicí U Bětky. Stala se knihovnou střediskovou pro deset okolních obcí. Poté byla téměř 20 let zapojena do celookresního kooperačního systému jako pobočka Okresní knihovny Petra Bezruče v Opavě a funkci střediskové knihovny plnila postupně pro 17 obcí.

Přelom tisíciletí

Po rozpadu knihovnického systému v okrese Opava k 1.1.1997 převzal zřizovatelská práva ke knihovně Městský úřad v Hlučíně, který ji organizačně přičlenil ke Kulturnímu domu. V lednu 2005 se knihovna přestěhovala do nových, citlivě zrekonstruovaných prostor zámku, kde fungovala jako jedno ze zařízení Kulturního centra Hlučín. 

Knihovna v současnosti

Od ledna 2017 je Městská knihovna Hlučín přičleněna k příspěvkové organizaci Muzeum Hlučínska. Nabízí čtenářům výběr z téměř 30 tisíc knih, 70 titulů periodik a řady audioknih a stolních her. Návštěvníci mohou bezplatně využívat veřejné internetové stanice a síť wi-fi.